Slovo otce Jana k dnešní době
Během let 2004 – 2006, kdy probíhala výměna zničených trámu v konstrukci střechy a věře kostela. Tehdy byla v r. 2005 malá věžička (sanktusník) dočasně odstraněná a zvon uložen na půdě kostela.
Žijme život křesťanského společenství a především neopomínejme svátosti
Drazí přátelé, za všechno „může“ svatý Josef, který mě motivoval k těmto řádkům. Josef, na tomto světě otec Ježíšův a manžel Marie, byl člověkem, který žil s Bohem víru židovského národa v reálných konkrétních podmínkách dané doby. Byl mužem reality. Situace nebyla v mnohém lehká a byla v mnohém podobná té naší současné.
Konkrétně, za všechny situace, alespoň fakt útěku svaté rodiny do Egypta. Šlo jim o život. Opouštějí společenství, ve kterém žijí víru svých předků a několik roků stráví v prostředí pohanském, mezi lidmi, kteří neuctívají pravého Boha, nýbrž pohanské bůžky. Věřím tomu, že Josef, hlava rodiny, dbá o to, aby v rodině recitovali žalmy, četli Tóry, slavili Šabat, atd. Zkrátka, žili živou vírou v situaci, né zrovna ideální. Tomu všemu jistě napomáhá Maria a v rodině takto je vychováván jejich syn, dítě Jošuha.
Drazí přátelé, vnímám postoj některých lidí v této době pandemie, jakoby na chvíli „přestali žít“, být křesťany a čekají, až bude líp. Ale realita je život v pandemii a přísných restrikčních omezení. Jak se nedávno vyjádřil arcibiskup Jan Graubner: My věřící v Boha, v situaci nařízených omezení, nerezignujeme, a s dodržováním daných nařízení, jak jen to jde, praktikujeme a žijeme naší víru. A vybídl abychom naplňovali kostely počtem osob, který je dovolený, vybídl k častému sv. přijímání, k osobní adoraci v kostele, k rodinným pobožnostem křížových cest v kostele, atd. To jsou mantinely, které máme nastaveny a v nich máme žít naší víru. Ledaže někteří se ztotožňují s výrokem, který papež František, na námitku jistého kardinála, že ti, kteří nyní do kostela nechodí, již se do kostela nevrátí, řekl: „Jestli do kostela chodili jen ze zvyku, pak ať zůstanou doma“.
Byla naše víra jen zvyková, plnili jsme si jen Boží a církevní přikázání a nic víc v nás nebylo? Naše srdce bylo Bohu vzdálené? Znovu a znovu biskupové upozorňují, že bohoslužby on-line nenahradí živou osobní účast na slavení eucharistie. Je to jen velice mimořádná výjimka na krátkou dobu. Nezapomeňme, že i přes sledování přenosu bohoslužeb skrze sdělovací prostředky, máme stále zůstávat zapojení do živého farního společenství.
Svatý Josef přijal realitu, i když nechápal její smysl. Jeho žena těhotná! Zrovna, když má porodit, musí cestovat na sčítání lidu. A pak, jak jsem již vzpomenul, útěk do cizí pohanské země, …atd. Naší první reakcí při setkání s realitou, je často zklamání a vzpoura. Pak nastupuje trpká rezignace. Josef do rezignace neupadá, nýbrž svou realitu života přijímá.
V naší Dobratické farnosti není nikomu, při současném omezeném počtu účastníků bohoslužeb, zamezen přístup na bohoslužby – během jednoho týdne se všichni mohou minimálně jednou až dvakrát vystřídat, není nikomu omezen přístup k svatému přijímání, k svátostí smíření, k svátosti nemocných, k osobní adoraci a modlitbě. Ježíš řekl: “Když nebude jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebude mít v sobě život“. Jan 6,53
Stále velice přísně dodržujeme všechna nařízená hygienická opatření. Kromě lodi kostela a kůru, jsou během liturgie k dispozici tři oddělené místnosti. Ve velké zpovědní místnosti, odpovídající všem hygienickým podmínkám, se již slaví svátost smíření. Na současnou dobu, jsou v našem kostele možnosti, ve srovnání s některými farnostmi, pro všechny výjimečně dobré.
Zároveň musíme také vzít v úvahu, že mnozí již Covid 19 prodělali a nejsou minimálně 90 dnů jejími roznášeči. Také nyní ve všech malých závodech je povinnost pravidelného testování. Dokonce mnohým již uběhla 14 denní lhůta po druhé vakcinací. Tito lidé, za nedlouho, dokonce odcestují na dovolenou, ale vůči místnímu křesťanskému společenství a svátostem jim zůstane „alergie“? Není to přinejmenším trochu podivné?
Často do sebe absorbujeme kulturní a myšlenkové vzorce nevěřících lidí okolo nás a zapomínáme, jakého vyvolení se nám dostalo! Ne, abychom porušovali omezení. Jde o to, abychom v jejich rámci, tváři v tvář těžkosti, nesnažili se vyklidit pole, ale nasadit se. Právě těžkosti někdy umožňují, aby se v každém z nás ukázaly zdroje, o nichž jsme netušili, že je máme a podobně jako sv. Josef, muž poctivé práce, nasadili se pro „práci“ – budování rodin a farního společenství. Buďme teď, nikoliv až potom, kreativní a vynalézaví pro Boží království!
V příštích dnech a zvlášť ve svatém týdnu a v době velikonoční, rád budu společně s vámi prožívat adorace a liturgii – skutečnost naší spásy.
o. Jan
Vytvořeno: 24.3.2021
.JPG)
